Zapomenutá...

Prsty ti voněli
medovinou
a ústa hořkostí chvíle
co pomíjí
Ruce tvé mne opíjeli
do němoty dřív
až bylo pozdě
Ořešák královský
koruna slávy hlava pomazaná
na nás
házel listy
a sám
ve své mohutnosti
neoděn
vzpínal paže k nebi
modlíc se
za spásu
padlých milenců