Krok do neznáma...

Jako zatoulanej pes
tu u Tvých dveří klečím,
jak včera jsem tu dnes
v Tvou lásku marně věřím.

Prší, vítr fouká
a v Tvém okně je tma,
smutek na mě kouká
pláč za nás, za oba.

Co cítím já, Ty necítíš
a mlčíš jako ryba,
láska přišla – odešla,
kde jen se stala chyba.

Chyba k chybě přidá se,
jak déšť se k větru přidá,
v srdci cítím, jak zdá se,
že nebudeš už jiná.

Jinou ani nechci mít
chtěl jsem mít jen Tebe,
pro Tebe jsem dýchal – žil
a vzdal se navždy nebe.

Je peklem klečet za deště
u dveří zámek pevný,
za zdí svého srdce stěn
Tě střeží někdo jiný.

Čas neumí jít pozpátku
prší, vítr fouká,
prožil jsem si pohádku
jsem bez duše jak loutka.

Doufám, že zas naleznu
sílu – víru v sebe
a přijmu když se rozhlédnu,
že nespatřím víc -
Tebe…