tvé zapomnění

.
v hlubokém masívu
na tepnách času
sedávals, zapomněl
zvedl se, znova šel
zachránit krásu

trilobit dozpíval
amébin něžný splín
zazvonil oblázkem
který jsi vyhladil
Venuši v její klín

pak prsty od krve
ve stěně jeskyně
ulovil’s jelena
s loučemi celý kmen
chodil sem do kina

ze skály kámen jsi
na prsty položil
ke slunci a k bohu
posunul jejich hrám
se stíny, se světly

chrám věčných katedrál
jako už tolikrát
pro lepší kontrolu
přikázal mocný král
na pustém ostrohu

tvoje zapomnění
snad ke kráse
ve skále
kamení
zase
.