Pro Tebe Netebe

Anotace: Zase jedna z básní o lásce, samosebou neopětované...

Slyšíš, jak mé srdce buší,
pro tmu a ticho v tvojí duši?
Jak mé rty slova šeptají,
pro tvé uši, jenž můj hlas raději neznají?

Vidíš ten úsměv, pro tvé oči,
které, maloval sám Bůh tuší?
Ten úsměv co stále září,
ale tvé oči, ho jen málokdy spatří.

Cítíš ty polibky, co k tobě vzdušně letí?
na tvé úzké rty se nenasytně lepí.
Cítíš ten pohled na svém těle?
jenž po tom tvém k zemi sletěl?

Ne, neslyšíš mé srdce ani slova,
srdce, jenž o tvou lásku volá.
Ne, nevidíš můj úsměv pro tě,
úsměv, co je navždy v mlze.
Ne, necítíš můj pohled polibky,
pohled, který by nahradil i nejkrásnější dotyky.

V tomto životě má nejsi,
tak co v tom dalším?
Dál s mými city hrej si,
příště, tě už neztratím.