Odkrýváš mé tajné skrýše
zcela nepokrytě. Tiše,
jak déšť skrápí střechy,
-a voda stále teče-...
Naposledy, ještě jednou
cítit tvoje dlaně blízko,
blízko mojí -naší- kůže.
Můžu...? Můžeš...? My dva - můžem'?
Zapomenout na nevinnost,
na pár slov...
Jen dotekům
být vděční...
takže potichounce..skoro tajně:-) krásně se mi to četlo:-) i když tam cítím nádech ...nevím čeho..snad melancholie?.-)
04.04.2009 21:14:00 | Lady Carmila
potichu jak myška.. :-)) ..krásné
31.03.2009 07:29:00 | bába čurchlastka a inkontinenční ucháč