Anotace: Dneska trochu kratší...ale myslím,že i takhle to stačí... Jen dodatek... Netrápím se, zvykla jsem si.
Je toho tolik,
co ti chci říct..
Však než jen sedět
a koukat nemůžu víc..
Možná vyčítat,
nadat...
plány na pomstu spřádat...
Nedkážu to, každá vzpomínka bolí...
něco se zlomí...a všechno kolem hoří.
Pomalu praská...
do nebe dým se valí...
Někde v dáli...
A hoří i s nadějí...
Ne..nic se nezmění....
Možná žil jsi v tom domnění...
Tohle nejde smazat, však znova ti odpustím....
Srdce ti dám, a svůj život do tvých rukou spustím...
Zvyk je železná košile...věř že jednou ji svlékneš a bude to úplně jinak, ale co to melu, mám podobnéj problém, ne stejnej ale i tak chápu tě....ale toho naivního pohledu se neumím zbavit:-)
02.04.2009 22:54:00 | kikis