Miluji Tě

Poměrně často moje mysl míří tam, kam by neměla,
já jí však nezakázala směr,
jako drak povětřím prolétá, když zamračí se obloha,
tak jako pírko na té obloze v podvečer.

Poměrně často vzpomíná si na chvíle vedle Tebe,
jako zábradlí oslzené rosou v létě,
tou rosou, která lehce hřeje i zebe,
na chvíle schované na fotkách v jiném světě.

Poměrně často se objevují ty pocity ze tvých rtů,
jejich pravost děsí mě, jako jejich nalezení,
doteky jakoby přicházeli z jiných snů,
a mě dochází---že víc už prostě pro mě není.