Na zápraží, ztichlá,
poslouchám příliv
a odliv Tvých slov.
Noční oblohu
prozářil stříbrný svit
dvou lun
a mě na tom úkazu
už nic zvláštního
nepřipadá,
snad jen,
že všechny paprsky
směřují v jeden bod.
Pomalu si zvykám,
že nemusím za tmy
rozsvěcet.
Je čas jít spát,
zlehounka se zvedám,
abych nevířila prach.
Vcházím dovnitř,
opatrně skládám
svoje křídla
pod Tvoji hlavu.
Přivři víčka,
drahý,
ať obestře nás tma.
musela to být kouzelná noc...a já si u Tebe zase moc hezky početla!:-D))
02.04.2009 20:24:00 | střelkyně1
Jéje, to je moc hezky napsané! ST! tak krásná slůvka, jež do sebe zapadají, jako skládanka hezká.
02.04.2009 15:23:00 | NikitaNikaT.