Lety a pády...
Lety a pády...
Lety a pády…
Strop tu lapá, váže…
jako svízel…
nebo se tu snad,
duše jako volný pták…
…s tlukotem křídel…
…domáhá odletu!
V obrazu vitráže,
vířivě stoupá…
…svou spirálou do nirvány…
netopýřích doupat…
Jen paže bezpečné,
co přistávací dráha…
…ztlumí dopad samy…
Bytost tak drahá,
nespoutaná obručí,
po slastném letu…
…procitá,
v té nejmilejší náruči…
Strop tu lapá, váže…
jako svízel…
nebo se tu snad,
duše jako volný pták…
…s tlukotem křídel…
…domáhá odletu!
V obrazu vitráže,
vířivě stoupá…
…svou spirálou do nirvány…
netopýřích doupat…
Jen paže bezpečné,
co přistávací dráha…
…ztlumí dopad samy…
Bytost tak drahá,
nespoutaná obručí,
po slastném letu…
…procitá,
v té nejmilejší náruči…
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
TiskKomentáře
Kdo by neroužil po tak krásně sladkém přistání. Hezká
19.10.2005 13:35:00 | risik
ta poslední sloka je překrásná!!!
19.10.2005 08:57:00 | šuměnka
Ach, procitat tak v náruči, o které už můžu jenom snít, to by byl opravdu krásný pád...no tak aspoň ve vzpomínkách.
19.10.2005 07:42:00 | Keilanne
;o) Myšlenku a duši nelze spoutat obručí. A klec?I ta má mezi mřížemi mnoho prostoru k volnosti.
19.10.2005 06:59:00 | Jackyl
Ano. Pád do náruče je asi ten nejslastnější. Hezké moc.
18.10.2005 23:05:00 | Blazius
Jako by kolem mé tváře proletěl optimismus....díky!
18.10.2005 22:29:00 | Navire
moc krásně prožité ,,,
18.10.2005 21:23:00 | oli