Tolik tolik hvězd

Tolik, tolik hvězd v tvé tváři
prázdná postel
a ty se vzpínáš na ní
má paní
tvé hvězdy září

Tvé oči jako dvě luny
na dně studny
obklopeny nespočetnem hvězd
posbíraných skrytých v prachu cest
dej se mnou vést
čeká tě prázdná postel, má paní

Vzepnutí, vzdech
ozvěna od zdí, v zdech
a tvoje hvězdy zase vychází v mých snech

Dávno tomu, ale nepláču
hvězdy zhasly
a dvě luny zašly za obzor
místo nich teď usměvavý vzor
zas jiného obrazu, jiného malíře
už bez hvěz, ale - k nevíře -
- dvě luny vprostřed pouště...