Uvadlé kvítí

Anotace: Duše romantika v těle realisty. Ostnem to začalo - trnem to končí. Kéž bylo by to naopak

Ostnem staré a tlející již růze,
bylo zasaženo, rozvijející se, poupě,
lidem rány se hojí - zceluje se kůze,
bezbranná květina umírá - ikdyž zní to hloupě.

Na zatím tak krátkem stonku,
lístky schnou a vadne květ,
ctyři dny a je na života sklonku,
paradně krutej je ten svět.

Až tento kvítek k zemi se skloní,
vyroste jiný ze stejného drnu,
další kvítek, co tak voní,
další kvítek, co podlehne trnu.