jsi nahá
na prahu dne
vyřezaná
do kmene
oči zahalené
v ranním pološeru...
má
izolovaná
podtlaková komora
pod tlakem puká
vhozený kámen
mi dělá
v duši kola
otiskla ses
ve mně
na první straně
nepopsaných listů....
v afektu
střemhlavého letu
ubil jsem odvahu
urazil vzdálenost
vyložil kartu
a přistoupil k otázce...
každému co jeho jest
nechám se Tebou vést....
v nerovném boji
do jisté míry
zřekl jsem se víry
zrušil obyčeje
a chaoticky
píši číslice
pod jinými...
spouštím se
nejištěný
v kolmici
na tvou přímku
nechráněného přejezdu
možná tím
zmírním horečku....
nebe si vybralo směr
obzor se jasní...
i když je cíl v nedohlednu
jednou budeme spolu...
šťastní...
...na tvou přímku nechráněného přejezdu...hezky řečeno,většinou jdeme do rizik...
10.06.2009 14:11:00 | Marupiara
Já se u tvých básní pořád opakuji, pořád je stejně obdivuji... Krásná.
09.04.2009 17:07:00 | okousaná od světlušek
Tos napsal moc hezky, cítím jistou hloubku, srdce, duši... upřímnost.
08.04.2009 16:32:00 | NikitaNikaT.
konečně něco,co mně dnes dokázalo zaujmout a ukrojit pár vteřin myšlenek z mé poloprázdné hlavy... ST
08.04.2009 13:00:00 | fiXXXer