Shrbená stařena ...jediná žena

Anotace: troška toho příběhového patosu

Shrbená stařena,
moje milá,
vzpomíná,
jak jsem se nevrátil
z dálky.

Krásná to žena,
moje byla,
vzpomínám,
já jí sliboval
návrat z války.

Zradil jsem, děvka osud mě sved,
vsadil do samovazby
na šedesát let.

Jen vrstevnice vojenské mapy těch hor,
tvé vrásky,
které mi osud nedopřál.

Těžkou vojenskou botou z naleštěné kůže,
tvé srdce
patou bolesti rozedral.

Na zavšivené pelesti v polním lazaretu,
Ježíš neuzdravil Lazara,
když ses k němu v kostele modlila.

Jen tupá bolest kříže mě do němoty opila,
já pak spatřil bránu nebe
a zbytky slov tvých šeptajících retů.

"Vrať se miláčku, vrať se..."