Buch, buch...
Buším na dveře, doufám,
snad někdo mi otevře.
Buch, buch...
a já ptám se dál,
proč za dveřmi stojíš sám.
Buch...
Už netluču na tvůj byt...
teď jsem to já, kdo dveře zavírá...
To mé srdce přestává pro tebe bít
a slzy z tváře utírám...
nádherné, moc krásné a smutné. A pravdivé i odvážné. našla jsi hrdost brzy, znám ty, které pláčí u jeho dveří a žádají, aby je miloval, že pro něj se změní. Však nevidí, jak se trápí a ponižují
10.04.2009 08:29:00 | Inies