Stojím tu u Tebe, když tohle to čteš,
říkáš, jak je to krásný, ale jen lžeš.
Jsi promě vším a já pro Tebe ničím,
Tvé krásné jméno do prazdná křičím.
Chci za ruku Tě vést,
moje a Tvoje prsty proplést,
dívat jse Ti do Tvých krásných očí,
nekonečně dlouho už se to semnou točí.
Nekoukej prosím tak na mě,
polib mě a přitul se ke mně.
Chci slyšet ty dvě krásná slova,
opakovat mi je můžeš znova a znova.
Ach,jak krásné je být beznadějně zamilován:)Držím pěstičky,ať to má šťastný konec:)Ilona
28.02.2010 18:06:00 | ilona
Smutná báseň... zamilovanost je krásná věc, ale také jedná z věcí, která se hned tak neodnaučí.
01.06.2009 19:25:00 | NikitaNikaT.
jo já vím :'(... já by jsem se chtěl k ní vrátit pořád mi říká že mě miluje...ale nevráti se kemě chce být prej ted sama...a já se bojím že jak bude sama...tak si najde jinýho kluka :'(... moc mi chybý a už nevím jak dál..nechci naní tlačit :(
10.04.2009 12:44:00 | pawliiik