Možná tě nenávidím....
Možná tě miluju...
Možná že tě nezachráním...
Možná, že marně slibuju...
Možná se zlobím...
Možná jsem plná díků...
Možná, že srdce nezahojím...
Možná, že pozvednu dýku...
Cesta životem není rovná,
a žádná sudička není hodná.
V životě neexistoje jistota,
je jen to ,,možná" co hvězd se dotýká.
Proplouvat životem,
nekoukat za sebe,
věřit v přátele,
nemyslet na tebe...
Možná bych na tebe měla zapomenout,
Možná bych tě měla ze srdce vystrnadit...
Proč musím sama sebe napomenout?
Proč nemůžou se naše osudy sladit?
Ale...
Ty se možná vrátíš....
A já ti možná odpustím...
...Možná ...
Možná........Pochybnosti jsou hrozné, ale myslím, že v tvém případě to ani nijak nejde. Podle toho co píšeš tedy. Krásně popsané. Je vidět, že ti to jde přímo ze srdce.
12.04.2009 14:19:00 | PoeziGirl
krasne napsane... velka smes pocitu...chvilku ti lita motyl v brichu, pak zas v srdci dyka, a bolest ktera se te tyka....
velmi pestre dilko, i kdyz bolave...
10.04.2009 11:30:00 | strašidýlko-střapatý