Být vězněm vlastního srdce ...
Být vězněm vlastního srdce ...
Anotace: když se minulost vkrádá do přítomnosti...
Podal jsi mi ruku svou
a stiskl jsi mou dlaň,
tak pevně, ale přitom něžně..
Když bylo nejhůř,
vedl jsi mě tmou,
zachránce odsouzeného vězně…
Jsem vězněm vlastního srdce,
slyším tvůj dech a v tvých očích se utápím..
Chci zapomenout,
ale nemůžu, zrychluje se mi tep..
chci odpovědět dotykem hřejivým rukám tvým…
Tvou realitou každodenní,
měla jsem se stát,
osud – ač nechcem, mnohé změní…
je příliš pozdě, teď má mě jiný rád…
Není nikdo, kdo by dokázal umlčet hlas srdce..
Tak naslouchat mu, nebo žít přítomností a cítit vinu odsouzence..?
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
proč pozdě vracíme se zpět?
chcem rozhodnout se
ne čekat na rozhraní
však stačí jen pár chvil a vět...
snad osud či láska
mnohé navždy změní.
rozhodnutí jsou věci které nám komplikují život
moc krásná básnička ST =)
19.04.2009 19:41:00 | Duhová
Vyprávíš mi,
proč ho máš ráda.
Říkáš mi,
proč ho miluješ.
A já se Tě ptám:
„Patří láska
rozumu,
nebo srdci?“
Ta je pro tebe...
16.04.2009 19:15:00 | Stoneman
Rozodnout se není nijak lehké-já osobně však srdci naslouchám...KRÁSNÉ.ST
10.04.2009 20:40:00 | Shnecek
