Stěhovavý
Stěhovavý
Anotace: Moje pocity z člověka, jenž pravděpodobně vůbec netuší, co by si sám přál, a který svou neupřímností a neustálými výhybkami ublížil kdysi mně, a nyní i jedné moc hodné osůbce, která o ničem zřejmě zatím neví :(
Před tolika lety
poznala jsem pláč jara.
S voňavými květy
tvého úsměvu
byla jsem tebou navěky pohřbena.
Jemně šepotající
podal mi ruku svou,
a v hřejivém závoji svící
láskou mě vzkřísil.
A ty jen jako ozvěna
procházel jsi dál mým světem,
s tou druhou, šťastnou.
Nevinným květem,
když světla hasnou,
mámíš ji.
Slovíčky ošálená
tiše křičí,
teskně sténá.
Není ničí
- jen tvoje.
Kdyby tam přišla v tom splínu
v TU chvíli
a viděla tu holku na tvém klínu...
Měl bys na lhaní dost síly?
I TEĎ bys měl na lhaní dost síly?
Poslední tipující: Gabrielle, 6thSun, 5thelement, el viento, Ctěný pán, Bjanka, Radek.oslov.Šafárik, René Vulkán, kikis, Hesiona-Essylt, ...
Komentáře (10)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk22.04.2009 08:52:00 Bjanka
moc dobrá, je zvláštní, jak emoce vedou naši ruku při psaní...říká se, že člověk nejlépe píše bolestí, smutkem. ne snahou nebo spokojeností.
13.04.2009 14:31:00 jehlaspichlas
Hezká metafora. Chlap, coby podzim, který zazdil všechny
tvoje naděje s jinou.
Doufám, že jsem se trefil, neboť mi u toho hraje
Iron Maiden, s písní Back in the village.
11.04.2009 20:43:00 Terulienka
Zvláštne napísané,tak povznesene,a zároveň veľmi dotknuto a osobne,krásne báseň...
