Stěhovavý
Stěhovavý
Anotace: Moje pocity z člověka, jenž pravděpodobně vůbec netuší, co by si sám přál, a který svou neupřímností a neustálými výhybkami ublížil kdysi mně, a nyní i jedné moc hodné osůbce, která o ničem zřejmě zatím neví :(
Před tolika lety
poznala jsem pláč jara.
S voňavými květy
tvého úsměvu
byla jsem tebou navěky pohřbena.
Jemně šepotající
podal mi ruku svou,
a v hřejivém závoji svící
láskou mě vzkřísil.
A ty jen jako ozvěna
procházel jsi dál mým světem,
s tou druhou, šťastnou.
Nevinným květem,
když světla hasnou,
mámíš ji.
Slovíčky ošálená
tiše křičí,
teskně sténá.
Není ničí
- jen tvoje.
Kdyby tam přišla v tom splínu
v TU chvíli
a viděla tu holku na tvém klínu...
Měl bys na lhaní dost síly?
I TEĎ bys měl na lhaní dost síly?
Komentáře (10)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
moc dobrá, je zvláštní, jak emoce vedou naši ruku při psaní...říká se, že člověk nejlépe píše bolestí, smutkem. ne snahou nebo spokojeností.
22.04.2009 08:52:00 | Bjanka
Hezká metafora. Chlap, coby podzim, který zazdil všechny
tvoje naděje s jinou.
Doufám, že jsem se trefil, neboť mi u toho hraje
Iron Maiden, s písní Back in the village.
13.04.2009 14:31:00 | jehlaspichlas
Zvláštne napísané,tak povznesene,a zároveň veľmi dotknuto a osobne,krásne báseň...
11.04.2009 20:43:00 | Terulienka
