Jarní dech

...koukal jsem na velké červené slunce,
jak se kutálí po horizontu směrem ke kostelní věži
...vyfotografovat to a udělat z toho pohlednici,
byl by to nádherný kýč
...nádherný večer, který kolem mě proudil způsobil,
že jsem se k Tobě těšil ještě víc
...protože ta chvíle, kdy si sedneme na terasu
se šálkem kávy a očima jen pro druhého
...protože ta chvíle...kdy děti už nás nepotřebují
a my máme večerní chvilku jen pro sebe, se blíží...


...koukal jsem na velké červené slunce
a napadlo mě, jak je to nespravedlivé
...že západ slunce trvá jen tak krátký okamžik
a pak už se rychle stmívá a připlouvá tma
...zatímco když slunce ráno vyleze z mraků,
máme ho před očima celý den
...možná se to podobá dlouho očekávanému představení
a pak je po něm a zůstanou jenom vzpomínky...
...ale i ty s přibývajícími roky naše paměť
poupraví a zasune někam do zapomenutých šuplíků...


...koukal jsem na velké červené slunce,
co se nořilo do obyčejné hlíny obyčejného pole
...a bylo mi trochu líto, že nesedíš vedle mě,
aby si viděla to samé
...ale už léta vím, že tobě stačí,
když Ti o tom západu budu vyprávět
...na naší terase s pohledy zabořenými
v otevřeném srdci toho druhého...

...Lásko...cítím Tvůj jarní dech....