Princ

Podívej, na nebi vyšla první hvězda.
Možná z ní přiletí Malý princ
a jako svou růži Tě bude hýčkat.
A možná z ní nepřiletí vůbec nic.
Jen bledý paprsek, nesmělý zdá se.
Zaleskne se ve dvojici zřítelnic
a na rtech, ale nebude chtít počkat.
Zmizí ve stínech klekánic.

Možná ten princ teď stojí vedle Tebe.
Mezi trny hledá, jak Tě uchopit.
Vím s ženou nejde rovnat růže,
s ženou, nejkrásnějším co nosí svět.
Dal by nejspíš i to modré z nebe
ve snaze rozluštit Tě, pochopit.
Možná směšné být to může.
Přesto všechno chce Ti rozumět.

Nejkrásnější ve své složitosti...
Podívej, nebe je už plné, půjdem spát...