Zase se vracíme po stejné cestě
Vzájemně vůbec nedotčeni
Má jako vždy mou kytku na vestě
Na konci cesty - běžné rozloučení
Ve vysoké trávě tiché zacinkání
Ozývá se z lehoučka
Pár kroků a stojíme nad ní
Leží tam malá ovečka
Bílá a něžně bezbranná
Hebká jak čerstvý sníh
Bude ji zima do rána
Máme ji ve svých náručích
Poprvé v opravdovém objetí
Neseme ovečku pomalu tam
Kde včera nebylo žádné sepětí
Kde jsme dřív bývali každý sám
Dodnes ji krmíme stříháme vlnu
Hlídáme její krok z povzdálí
A když navečer dřív než on usnu
Do deky z té vlny jemně mě zabalí
Opravdu krásná písnička o písničce života od Písničky. :-) ať ovečku neopouští.
31.10.2005 06:32:00 | Hary_nš
když tak počítám ty tvé ovečky.. nacházím v nich svět něhy
a lásky dalších emocí, které znějí..jako písnička.. .))
tralalá krásně jsi to sepsala!
20.10.2005 21:03:00 | Bean
hmm, hned bych se zababušila Leničko a usínala bych, kéž by to šlo, ale musím toho ještě toli stihnout. Stejně děkuji, je moc hezká, ta básnička o ovečce:o)
20.10.2005 17:21:00 | Sunny
Možná, že ozve se i tiché bečení
a sem tam zacinká malinký zvonec.
Ta bílá ovečka je stále heboučká,
... u vás jí je moc dobře ...
20.10.2005 16:53:00 | Mourek
Moc se mi líbí, že slova jsou volena tak pěkně zvukomalebně, že mám při čtení pocit té jemné nadýchané vlny. Vážně pěkné
20.10.2005 15:57:00 | Mr.George