Snad máme za sebou časy nejhorší!

Psát básně ze života není lehké,
bolest je veliká, štěstí je křehké!
Zkouším si broukat rýmy, veršovat,
poradí mi někdo jak se mám zachovat?

Miluji! Miluji tak moc, že se až děsím té lásky,
je to běžné, nemám si dělat zbytečné vrásky?
Pro mého milého udělala bych téměř vše,
vím, že i on ke mně vzhlíží a chová se skvěle ...

Máme malý byteček, zařizujeme si jej postupně,
hlavou se nám honí myšlenky neřestné a nemravné!
Honem zavřít dveře, zout boty, strhat šaty ze sebe,
a líbat se a hladit se a běžet do čistě ustlané postele ...

Láska a vášeň srží z nás všemi póry, je to jak lavina nebo sopka bouřící!
Nemohli jsme již zůstat spolu v práci, výpovědi, strachem srdce bijící ...
Krize stěžuje naši situaci, pohovory, životopisy, úřad práce!
Já práci našla! Honzo, vše dobře dopadne, chce to nebát se!

Netrap se, lásko, zaměstnání najdeš, jsi inteligentní!
Mysli na své zdraví, na nehynoucí lásku a na mé místo v ní!
Tak vykouzli na své krásné tváři úsměv ještě krásnější,
budu vždy při Tobě stát, snad máme za sebou časy nejhorší!