Důvěra

na lesní cestičce
v přítmí u rákosu
na malé lavičce
našla jsem Důvěru

plakala do dlaní
mechovým skřítkům
až seběhly se srny
a zajíci stoupali na zadní

tiše beze slova
slza po slze
střídala se znova
s čvachtnutím mechu

A já stále zamilovaná
do svého "prince"
tu sténající Důvěru
obešla jsem velice
rychle

až po čase mi došlo
že ta Důvěra
byla vlastně moje