Msta

Anotace: Už se nechci mstít... toužím začít žít...

Vrážím kudlu do srdcí,
Už snad v tomto otupělá,
Mstím se stále dokola, za bolest,
Kterou jsem měla…

Zabíjím, ty vzpomínky, kdy mě zklamal on,
Za něj stále rozsvěcím
Žhnoucí lampión,

Snažíme mu mstít,
Ač dlouho jsem ho neviděla,
Vždy jak kudla projede vzpomínka
Na naše těla..

Proč jsem tehdy odešla, když jsme se tak milovali,
Stále nejsem smířená s tím,
Že jsme si šanci nedali…

Bylo nám spolu tak fajn
A byla to léta spříznění,
Pak nadlouho nic –
Jen ubližuji a mám zatmění.

Tvé oči mě pobodaly,
Když jsem se Tě zeptala,
Miluješ mě ještě vůbec..?
Tu odpověď … jsem čekala.

Pak odešla jsem ze dne na den
Nesmířená od Tebe,
Trvalo to příliš dlouho,
Co létali jsme do nebe.

Pak jeden muž za druhým trpěl, trpěl pro Tebe,
Vzala jsem je do pekla, předtím vynesla do nebe…

Už nechci žít ve stínu bolesti,
Už nechci žít z našeho neštěstí

A ubližovat lidem – stačí,
Je to ubohé a k pláči..

Já mstila jsem se za Tebe –
Však už chci také…do nebe