Co tvoje skráně?
Nemají touhu pohladit?
Stejně jak moje prázdné dlaně
co večer nechtěj samy být.
Konečky prstů se zlehka dotýkat
ucítit hebkost tvojí kůže
co v dlaních vášní tolik zahořela
jak krví obarvená růže.
Vteřinou zapomění mléční dráhy
kyvadlem osudu stokrát obtančena
v nicotě vesmíru prošlá mrazem
ve skice osudu nakreslená stěna…