Horolezec

Jsem rozmázlou stopou,
po zdi tvého já,
které se mě mlčky,
neustále ptá.

/ale asi neposlouchám, asi to nechci slyšet/

Už přes zeď nepůjdu,
bolí, když chci za tebou,
už dvě vyplakané stopy?
Akorát nad sebou! /UŽ NE!/

Teď se hladím s mráčky
a líbá mě víla
a ta nechce opět mi,
tahat ostří z týla.