Na každém kroku,
kam se hnu,
vídám Tvé obrysy obličeje.
Srdce, ten nezkrotný parazit
troufá si vážně až neskutečně
rozumu argument porazit
tiše, krok za krokem
několik dnů.
Dobře znám ty jeho podpásovky,
vypadají dost nebezpečně.
Obědvám,
večeřím Tě
i snídám.
V puklinách omítek
obraz Tvůj vídám.
V okvětním plátku kopretiny,
v sametu bezbranných tělíček včel,
v hrníčku s puntíky, vykrouženém z hlíny.
Srdce se tetelí,
rozum mi uletěl.
Vídám Tě všude tam,
kam se hnu.
Vstoupil jsi bez ptaní
až do mých snů ...
Asi neumím závidět, ale pokud mám být upřímný, tak tady tomu člověku snad i trochu...na každý pád by mne taková slova potěšila-tak jsem z toho nějak vybruslil, snad...
Tobě patří:ST
21.04.2009 22:17:00 | Holis
...nemusím se namáhat,přečtu,fláknu ST a mám to za sebou,jen zážitek zůstane na dlouho...dlouho
21.04.2009 17:49:00 | WAYWARD