Na chvíli zůstaň v nočním tichu, svět šel spát,
zeptej se hvězd, zda smíš svá přání zašeptat
Tam nad krajinou libou, do daleka,
ať nesou se Tvá slova k té, co na ně čeká
V blankytu očí, v očích Tvého jasu
teď duše její hledá svoji spásu
a srdce ledové, kde krunýř kdysi byl
milým svým úsměvem Tys´ dávno odzbrojil
Ona teď spí ... tak skloň se k její tváři
a letmým polibkem dotkni se čela na polštáři
Ona teď sní ... jen tiše nech ji spát,
usedni k ní a zašeptej, že máš ji rád
než příběh počatý Vám půlnoc dovypráví,
nadejde den a slunce jas Vás dávných smutků zbaví ...
chce se mi z té krásy brečet...
něco mi to připomíná..
něco z mne
něco co bylo temné
něco bych chtěla mít
vědět,slyšet,být
sama takhle milována..
ST
26.04.2009 20:07:00 | Mbonita