S dotekem
větru ve vlasech
uslyšíš
poslední můj vzdech
odlétne
i žár
co sežehl nás plamenem
jak slunce
v pravé poledne ...
pomíjivost chvil
dávno už
každý z nás pochopil
jsme oba plaší
dál ...
Zůstala slova
i jiskra
kterou rozdmýchal
čaroděj
ze země
splněných přání
těla se prolnula
v extázi milování ...
jsem stále plachá
zůstávám
tak dál
jen plaše toužím
abys mne
miloval ...
ST! moc hezké a myšlenkové, snad mezi řádky, dalo by se procházet, ale zvávěr všecko vyzdradil...
29.04.2009 15:17:00 | NikitaNikaT.
Hezky vzdálené rýmy. Vždycky mě tam trklo slovo např. "dál" a už jsem hledal, kde bude mít bratříčka...a furt nic, až jsem si řek, asi nikde a najednou...rozdmýchal...
27.04.2009 18:43:00 | René Vulkán