Až se mne zeptáš
co bych vážně chtěla,
co bys mi darem mohl dát,
nebudu dlouho přemítat ...
Tak třeba ...
jen tak za ruku Tě chytit,
na Eiffelovu věž vystoupat
až neon v noci bude svítit,
odrazit se a tiše letět,
hvězdnými drahami proplouvat ...
A nebo ...
jak černí pasažéři
v Orient expresu potají
(to nám fakt nikdo neuvěří)
vyjet tam, kde dálky lákají ...
A pak ...
kdybys mi darem dal
třeba i Tádž Mahal ...
já probouzet chci se ve stanu,
ve starém spacáku po ránu
a z rosy sebrané do dlaní
v kotlíku vařit Ti snídani ...
Tak vidíš,
neptal ses nadarmo.
To největší štěstí je zadarmo ...
Jitulinko, je těžké hodnotit Tvá díla, aby se člověk neopakoval... Já to klidně zopakuji - píšeš krásně!
Hlavně ten závěr se mi líbí :o))
03.05.2009 20:11:00 | poustevník Jirka
Jituš, jsi prostě kouzelnice slůvek. Moc hezké dílko, opravdu moc krásné! ST!
30.04.2009 19:58:00 | NikitaNikaT.
Beru Tě na milost,
rumu není nikdy dost,
dáš-li mi ochutnat tuzemáček,
smíš zase do stanu,
bez vytáček
tam společně v rumovém oparu
budeme verše psát ..
a nejen o jaru :o))
29.04.2009 23:47:00 | jita.1965
já přiznávám se sám
cestou hřešil jsem
s tou holkou Božkovskou
v Tuzemsku zrozenou... :o)
29.04.2009 23:30:00 | jedam
Od stanu vyhlížím hladová
kde se mi poeta zatoulal
on kdesi daleko před sámoškou
tvrdne tam s rohlíky
a s jednou Božkou
už se ho asi nedočkám ..
ještě, že od něj mám
aspoň ten Tádž Mahál :-(
29.04.2009 21:40:00 | jita.1965
poeta pohublý
ráno v půl šestý
motá se krajinou
v tašce rohlíci
on sláb v kolenou
v tříslech myšlenku jedinou
snad než je donesu
snad mi zas nestvrdnou… :o))
29.04.2009 20:53:00 | jedam
štěstí se koupit nedá,
nenajde, kdo ho hledá....
přijde samo znenadání,
přilétá i bez pozvání...
29.04.2009 19:47:00 | nejsembásník
natočím budíka
na čtvrtou ráno poeto,
uklidíš pěkně stan,
pomažeš pro čerstvý rohlíky,
uděláš tohleto, tamhleto
a pak ti možná dám ...
(myslím tu snídani :o))
29.04.2009 19:47:00 | jita.1965
Ač právoplatný dědic jsem
já vzdal se Tádž Mahalu
míval jsem v něm
bezesné noci k ránu
tož není nad srandu
v útulném malém stanu
se svůdnou básnířkou
ve svém spacáku
a kvůli teplé snídani
rád si i přivstanu… :o))
29.04.2009 19:41:00 | jedam
to největší štěstí je zadarmo...a jak málo stačí aby ho člověk měl...ST
29.04.2009 18:51:00 | shakespeares
A lepší než oběd v Grandu je gulášovkou z kotlíku zapatlat si kšandu.
29.04.2009 18:15:00 | Květka Š.