Anotace: alebo hladné kamienky...
Vidieť niekoho, tak blízko sa núka,
možnosť, len prstom priľnúť... majáčik ostychu húka,
prečo človečes' zdráhaš osloviť, vari ľaká Ťa tá jemná ruka?
Ľudkovia často tápajú, nemajú takú povahu,
voviesť city do reality, iba v úvahu,
...len sňať tak masku chladu, modlenie za odvahu.
Čo bys' ľudku oslovením stratil?...,
obavy Ťa zväzujú, no niekto by Ťa zabil?.
...Abo bys' mal pocit, žes' skúsil a príležitosť nezatratil...?!
Bývame sťaby chladný kameň,
vnútro plníme ľadu kockami nielen,
neprezradiac city človeku (s výčitkami hasiac Amorov plameň...).
...človiečku, ak chceš, to zmeň, pre seba, pre ňu, preň...
...obavy spáli nežné zajatie ramien...
Copyright © Juraj Hrom
Božsky píšeš Juraj a obrůšené kamímky ty já zbožňuji, kam jedu, musím si nějaký přivézt, mám i ze slovenských řek, které jsem kdys sjížděl
08.05.2009 21:17:00 | Kars
krásně jsi to napsal, někdy je mi také líto, že lidé si nedokáží dát najevo víc citu, že z toho mají strach. Ani nevím proč, vždyť to nikoho neoslabuje
05.05.2009 13:36:00 | Markéta Hl.
Vzdycky , kdyz si ctu Tve basne, citim z nich mnoho lasky a porozumeni , ktere nabizis druhym a to je snad nad vsechny dary.
05.05.2009 13:13:00 | carodejka
nevím proč, ale ta Tvoje slovenština mi připadá taková jiná, barevnější,bohatší..Asi tím, že i Tvoje verše jsou takové jiné,barevnější, bohatší... ST !
05.05.2009 11:17:00 | Házté
Pro zamyšlení, to souhlas :) a navíc se mi ta slovenština tak krásně čte...
05.05.2009 08:30:00 | Hazentla