Anotace: ...vzájemná...
Stěna, pro chvíle opřených snů,
upadla do chvílí vzájemných.
Opíjela, jako bílý líh.
A silná, poponesla těžkou krosnu.
Přání jedlo z nepopřených dnů,
plnilo se z tůní vzájemných.
A z nich už nezbyl ani pych.
Silněslabá nesla jsem svou krosnu.
Být aspoň stěnou v tvém pokoji
a kradmo šilhat po krosně
nejedno oko se spokojí...
A neříkej mu: "Odpros mě!"
08.05.2009 15:49:00 | Špáďa