Večernice

V odrazech smutných večernic
trpím den ode dne víc a víc,
vidím tě snít,
slyším tě žít.

Je mi jako na kříži
vy bezbranní slepýši,
chce se mi snít
konečně žít.

Kůže je zrudlá a pálí,
v koutě se pravda válí,
budem spolu snít
jak krásně žít.

Bojím se snít,
nevím jak žít,
věř mi, slib mi,
pusť mě, spal mě...

žij mě...