Pocity

Anotace: Báseň o zklamání..věnované jisté osobě...

Krásný pár navenek,
jevilo se všem,
avšak tajnosti tvé nevěděl ani úplněk,
bylo to horší než zlý sen.

Zlý sen který denně se mi zdál,
kdosi za zády se mi jen smál,
mé hlouposti,důvěře a lásce
kdosi s city mými si jen hrál.

Já přestala věřit lásce,
nevidím již barevný svět,
barvy radosti rozplynuly se v dálce,
vyměnila bych trápení za smrt…hned

Mé srdce vyrvala si mi z těla,
poslední pohled na anděla,
který pozoruje mě v dálce,
skláním hlavu a čekám co bude dál,
kéž by zlý sen jenž se mi jen zdál.

Ne,není to sen, je to skutečnost,
skutečnost,která bolí víc než probodnuté srdce,
teď zaplňuje mě jen zlost,
teď důkaz nenávisti držím v ruce…

Mé srdce se v půli zlomilo,
avšak nedávám to znát,
všechno se mi náhle zbořilo,
jako z písku hrad.

Myšlenky jež patřily tobě,
stále v sobě uchovávám,
nosím je stále v sobě,
velkou hořkost přechovávám.

Teď,když tady nejsi,
naposledy se podívám na nebe,
a stále očekávám,
že přestanu myslet na tebe.

Že nebudu tě mít v paměti,
že nebudu tě znát
avšak vím,
že sama se sebou musím se prát.