Chci se rozpít do papíru...
Chci se rozpít do papíru...
.
.
.
.
.
.
.
Moc krásy držela jsem v náručí
a já v ní nemohla umřít.
Nešlo to a chtěla jsem tak moc,
aby se čas zastavil
nebo, aby dýchal se mnou
stejně bolestivě
jako jsem dýchala já,
když jsi mě svým dechem
zahltila…
Opilá tvým pohledem
potácím se sama v sobě
a v myšlenkách anarchie
jako na czechteku
nějaký feťák, co si bere svou dávku…
A já si jí vzala hodně.
A možná, kdybys nevyryla do kamene ta písmena…
A možná, kdybych neměla oči, které tě pozorovaly
a taky ruce, které se tě poprvé dotkly…
Teď hladovím…
Hladovím po tvých rtech
jako vlk, chtěla bych je rozdrásat,
abych mohla cítit
tu sladkohořkost znovu a znovu
a trápit se v tvých očích
zbloudilá na cestě s kamínky,
které vedou do neznáma.
.
.
.
.
Komentáře (8)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
všude je plno kamínků na spoustě cest... tuhle tvojí jsem ještě nečetl, holku jednu působivou
27.07.2010 15:25:00 | drsnosrstej kokršpaněl
krásné, nechci však říkat smutné dílko, buď optimista... třeba je na tom ten člověk stejně
11.05.2009 06:19:00 | strašidýlko-střapatý
libi se mi, az na dve vyhrady, jedna je forma, nelibi se mi jak je to roztrhane a druha je czechtek .. to mi k tomu celu smutne basne nesedi.. ale chapu , ze si to psala s jistym zamerem... jinak opravdu pekne, smutne...
11.05.2009 01:14:00 | saddova
