Odloučení ...
Odloučení ...
Anotace: Kde jsem brala inspiraci možná někdo pozná ... :) Jelikož si hodně čtenářů myslelo, že to je můj osud, tak na vysvětlení dodávám, že inspirací mi byla kniha Nový měsíc od Stephenie Meyerové. :)
Odešel´s a mě nechal jsi tu,
nelitoval´s snad ani minutu.
Moje srdce už nezní mi v hrudi,
je daleko ode mě, jen bolestí mě budí.
Budí mě bolestí, která trhá mě na kusy,
jak žít bez Tebe? - tu otázku kladu si.
Snažím se vzpomenout, kdy mě nádech nebolel,
kdy plíce bez bolesti se plnily kyslíkem.
Kdy naposledy srdce mi radostí divoce bušilo,
a Tvou sebekontrolu nechtěně porušit se snažilo.
Nic jsi mi nenechal ani fotku jedinou,
jen vzpomínky na Tebe v hlavě se mi linou.
Svět kolem mě najednou potemněl,
světlo už od teď můj zrak neviděl.
Všichni kolem, mě utěšit chtějí,
pravou příčinu mé bolesti však neznají.
Nikdy netušila jsem co jedna kapka zmůže,
jak jedna kapka krve o život připravit mě může.
Vím, že jsem pro Tebe nebyla dost dobrá,
co ale říct té bolesti která mě bodá?
Doufám jen, že teď a tam šťastný jsi,
hlas Tvůj, který slyším, vzít ale nedám si.
Snažím se zvyknout, že už tu nebudeš
žel, moje srdce Rozume neoklameš.
B.
Opustil jsem Tě a nechal zcela být,
jak dál - když jen bolest vnímám - mám žít?
Srdce už skoro sto let netluče mi,
teď ale jasně cítím, jak tříští se mi.
Rouhání největší říct musel jsem,
že už nechci Tě a více spolu nebudem.
Už jen říct tu strašnou lež mě trhalo na cáry,
byla´s mé slunce půlnoční ... už ale nesvítíš mi.
Odejít musel jsem, i když jsi nechtěla.
Věř, že se mnou bys dobrý život nevedla.
Nejnebezpečnější pro Tebe vždy budu já a má rodina,
neměl jsem dopustit abys kvůli mně chtěla být jiná.
Chtěl jsem ... s lidskou láskou skutečně žít,
nepřipouštěl jsem si, že bych Ti mohl ublížit.
Chci věřit, že jednou zcela zapomeneš na mě,
já však nikoli, mám Tě před očima stále ... denně.
„Bude to jako bych nikdy neexistoval “
to jsou slova slibu, který jsem Ti dal.
Bez Tebe teď žití proměnilo se v tmu,
jen na chvíli nemyslet ... propadnout se do snu.
Snít ... o Tobě ... jak krásné přání zbytečné,
když absolutně nic mě z bdělosti nevytrhne.
Láská má i srdce mé navždy budou Tvé,
srdce, které dík Tobě oživlo ač bylo kamenné.
E.
Komentáře (23)
Komentujících (22)
Doporučit
Tisk
Promiň, za tu upřímnost, ale:
a)básnička se mi vůbec nelíbí
b)BLÉÉÉÉÉ! Kdo může číst stmívání?!!!
15.09.2010 17:28:00 | Corsica
krucinál, to mi něco připomenulo... úžasná básnička..
10.07.2009 20:18:00 | zlomený a nanicovatý -__-
Moc pěkné :-) snad jen bych ti řekl...
,, Vždy je naděje ;-) " a když už nemůžeš nic, tak v to aspoň věř a proč. Člověk ohne celý svět, když začně věřit v sám sebe. :-)
23.06.2009 12:45:00 | Falco
Moc pěkné :-) snad jen bych ti řekl...
,, Vždy je naděje ;-) " a když už nemůžeš nic, tak v to aspoň věř a proč. Člověk ohne celý svět, když začně věřit v sám sebe. :-)
23.06.2009 12:45:00 | Falco
Měla by to zařadit do knížky. Je to skvěle napsané, zasáhlo mne to, jako už dlouho nic. Stoprocentě se vrátím a znovu si přečtu. Díky!
01.06.2009 22:28:00 | Barpob
Mě to zaujalo tak moc, až jsem si to muselo přečíst třikrát...Něco tak perfektně napsané jsem dlouho nepřečetla!To si zaslouží ST a mnohem víc!Veliká poklona
24.05.2009 11:11:00 | Mounkey
každá láska moc a moc bolí, a o to víc když o ní jen jedna strana stojí, a ještě horší je když se pak ty dva rozejdou a říkají si taková slova jako dufám že jsi štastný, víš se mnou bys to "nevyhrál/a" dyť se ty lidi milovali, tak jak mohou potom říkat takovéto věci?? byla to jejich volba přeci, slova jen k zamyšlení nechci nikoho soudit. -ST-
12.05.2009 18:46:00 | losscar
to je dlouha bolest..poeticky mne to nezaujalo, jako clovek ti rikam, at se drzis...
11.05.2009 22:15:00 | saddova
