Pocit
Pocit
Anotace: nevím proč, ale jaksi nemám své dny, a nejde mi vyjádřit to, co bych chtěla jak bych chtěla. krize. Ps: je to taky pro mého Andílečka milovaného :), Gužíku, teď už to máš i s věnováním :)
Propast stínů a svazek kopretin
pro tebe položím na hrob
svůj
Jen nahlas vzdychej tichým dojetím
už rudě září strop
nad postelí tvou
Sepínám ruce, sfoukni ten plamen
ať zazní z tvých úst
posvátné „Ámen“
… a nastane lásky půst…
Halí mě nenávist
a svazuje tě láska
staženým hrdlem prochází
poslední upřímná hláska.
Komentáře (12)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk07.04.2006 14:13:00 MATT
smutná, ale dobrá. A smutek do stříbrna s trochou nostalgie je vždycky potřeba. Z mého pohledu je velmi slušná, jen bych se zamyslel nad některými rýmy, které mi přijdou vykonstruované tam, kde jsou v podstatě zbytečné. Řádek " na postelí tvou" na mě v kontextu působí velmi rušivě - na tomto místě nemá správnou rytmiku a zvukomalbu. No, jak si to tak čtu a přeříkávám, tak bych moje milá přehodil první část s poslední slokou, v té poslední upravil slovosled ( - to: a svazuje tě láska). No a ten začátek by na konci nebyl špatnej, ne? (zvlášť pokud by to celý končilo slovy - na svůj hrob)
05.04.2006 22:22:00 Manik
Bez té poslední sloky by to bylo za 100, takhle za 80, neb nelíbí se mi ta změna rytmu... PS: jinak celkem zajímavě pojato, víc ti k tomu asi neřeknu, neboť nevím... ale časem na něco možná příjdu :)
15.12.2005 21:24:00 Palička
píšeš celkově strašně smutně.... taky tak občas píšu , ale opravdu jen občas.... hoď nám sem něco veselejšího.... s tím jak dobře píšeš to bude určitě moc dobré... abych řekl pravdu měl jsem s některýma tvýma básničkama problém je dočíst... pro mě osobně, když smutně tak ne moc dlouze...
27.10.2005 12:25:00 Sunny
Taky se mi líbí. Někdy jsme smutní, ale to snad jen proto, abychom si pak pořádně vychutnali štěstí:o)
