Natolik dívce podobná
plachá laň
něžná, svobodná
za jasné noci,
ve svitu luny
prochází mýtinou
kde vítr
větvím borovic
v soumraku ladí struny
a v plachém odlesku
zřítelnic
zračí se odlesk
tiché bázně ...
Půlnočním douškem
z průzračné bystřiny
chladivým dotekem,
pramenem křišťálovým
smyj krůpěj strachu
z pohledu dívčiny,
hojivé nabídni lázně
hlasem svým
sametovým.
V půlnočním tichu
rozprostři dlaně
bojácným očím
plaché své
laně ...
Jituško, bylas pro mne inspirací.... můj komentář stal se básní, kterou zveřejním zítra, neb dne mám již vyčerpáno... ale Tobě, už teď posílám do vzkazu.
16.05.2009 22:51:00 | NikitaNikaT.
Já nevím,
jestli jsem lań,
však také ráda mám,
když milý nastaví mi dlań..
15.05.2009 15:20:00 | BARBYE
Krása a vůně noci, dívka spanilá... ale ta laň se mi nejvíc líbila, laně a srny, to je nádhera, vídám je u nás na louce a chutnají jim moje floxy, ale když se na mě kouknou, vše odpuštěno... ST!
15.05.2009 01:08:00 | Kapka
ano chraň v dlaních
ten dar
vzácný jak diamant
křehký jak porcelán
něžný jak křídlo motýli
zázrak stane se už... za chvíli
ST
14.05.2009 22:29:00 | Mbonita
Jak vidím dlaně, tak hrrrr na ně, Liter je zadlaňován a to je jen dobře, že?
14.05.2009 21:38:00 | Kars
"Dlaně" - opravdu nádherné slovo! Co všechno s nimi člověk dokáže! A když si je vezme do pera zkušená poetka, vzikne z toho ST! :-))
14.05.2009 21:34:00 | poustevník Jirka