Jsou rána černá
jako mraky bouřkový
jak smutný flér
střechy halí těžký dým
jsou rána
kdy ti jeho ústa nepoví
máš mě pod kůží
tak hřej mě tělem svým.
Je ráno mé
a ráno tvé
je ráno
něhou protkané
minut pár
ať šanci dá
nám poblázněným.
Jsou rána
kdy se nechce vstát
má křídla touží navždy zůstat
pár minut navíc
vedle tebe usínat
tělo mé s tvým chci nechat srůstat
chci tě hřát ...
Příjemná představa mít možnost v nevlídném ránu, přitulit se, hřát a ještě chvíli spát...
16.05.2009 23:18:00 | Kapka
Jejku, tak nádherná básenka, s nádechem smutku, touhy... tak moc dobře básence rozumím, a sem tam jsem se našla... a su ráda, že má láska je hlavně upřímná, žádné pobláznění... hmmm, krásně se mi četlo Tvé dílko. ST!!!
16.05.2009 22:38:00 | NikitaNikaT.