Anotace: Chudák svačina...
K svačině salám a housku
nosím do školy každý den.
A pak povídám ubrousku,
jež od másla je umaštěn:
"Ubrousku, ubrousku můj milý,
do školy šel si se svačinou.
A teď? Jen my dva jsme si zbyli,
sami, jen s nebem. A s krajinou.
Na nebi sedí struna bílá,
z ní letí nota tesklivá.
Houska, co ještě ráno žila,
teď na té struně spočívá.
Leč nezemřela jediná,
salám též život položil,
a ta nádherná krajina
je rázem delší o sto mil.
Já vím, ubrousku, že jsi smutný,
že truchlíš pro své kamarády.
Ale ten salám byl tak chutný...
...a já jsem umírala hlady.
A kdybych housku nepozřela,
byla bych teď na jejím místě:
Nápadná bledost mého těla,
chladná, bez dechu zcela jistě.
Já vím, život je někdy hnus,
žít ho, toť mnohdy úkol těžký.
Leč pospěš, vždyť náš autobus
támhle již vidím. Chceš jít pěšky?"
Jééé, to se Ti povedlo... sice v podstatě se může zdát, že je to smutné, ale já se tomu stejně směju... že bych byla ujetá.?? :o))
18.05.2009 12:00:00 | labuť
Tak ten by se mi nelíbil, to bych totiž mohla mít všechno jídlo, co bych chtěla, a to by mne nebavilo. Zbožňuji segedín a vždy ve čtvrtek ve školní jídelně s napětím vyčkávám, až vyvěsí jídelní lístek na příští týden. Pak se vracím, buď se těším, nebo jsem zklamaná. S ubrouskem bych řekla: "prosím, segedín" a bylo by. To by bylo moc snadné...
17.05.2009 10:56:00 | Zelená okurka
Ale nebyl by špatný ten kouzelný "Ubrousku prostři se",
ten by ti vyčaroval třeba koláče nebo to co máš ráda...
17.05.2009 10:39:00 | Květka Š.
Já také, potom tam mám ubrousků třeba i víc. A všechny smutné, zamlklé, časem a máslem umaštěné.
17.05.2009 10:27:00 | Zelená okurka
Housky ani salám nie sú mojím obúbeným pokrmom ale súcitím s úbohým obrúskom, to ja ho nosím v taške ešte dlhé týždne od zkonzumovania jeho cteného obsahu :D
17.05.2009 10:25:00 | Terulienka