Oba muži

Oči modré jako nebe,
teď víčka přikrývají,
tlumený sten vydal znovu ze sebe,
a další se pomalu ze rtů vykrádají.

Když líbá ho na rty a pak laská jeho kůži,
sténavou hudbou jeho hlas hraje,
je mu jedno, že jsou oba muži,
jeho jméno za zástěrou stenů vykřikuje.

Zpocená těla, rozpálená kůže,
kolem poházené věci.
Kdo za tím stojí, kdo za to může?
Láska přeci.