pocity

Po okně tiše stéká kapka deště,
po okně stejně jako láska po stěně duše.
Třpytí se a přesto třpytem necítí se,
jak zkamenělý kámen ve středu mé duše.
Proč je mou součástí trn růže a ne květ,
proč jen ptáci hledí z nebe na svět?
Stejně jako jako jehličnan v listnatém lese,
překáží ve mě vzpomínka ztrácející se v čase.
Sic se ztrácí z mysli, přesto v duši zůstává
s mým srdcem a cítěním si tvrdě pohrává.
Proč trápení prostupuje každým mým dnem?
Copak je štěstí pro mě nedostupným snem?