Růžový lístek skrýváš v dlani

Anotace: Četl jsem básničku na podobné téma a zaujala mne tak, že jsem k ní do komentu hodil tyhle verše. Pro koment na deset slok je možná přílišný luxus, aby zůstal kdesi skryt. Takže ho povyšuji na dílko! Třeba někoho donutí k zamyšlení či dokonce inspiruje...

Když nový den Ti svítá,
pleť hladí Slunce zář,
rmen vůní svou Tě vítá,
loukou se brouzdáváš.

Růže, co rozkvétají
v oblibě velké máš,
a z jedné lístek její
v dlani své ukrýváš.

Krásou tou tají se dech,
ramena užší máš,
Sluncem si zlíbat nech
svou udivenou tvář.

Chlad minula Tě budí,
snadné být veselá,
když na Tě plémě hadí
si zálusk nedělá!

Nač vyčítat Ti splíny,
jsi prostě krutá tak!
V hlavě mám slov Tvých klíny
a čelo jeden mrak!

"Co na tom?" jsi jen řekla.
"Vždyť hlava dutá je..."
Tak míří k bráně pekla,
kdo chtěl jít do ráje!

Já tam jsem, ty zde, zlato,
a lehkou hlavu máš.
"Stálo to všechno za to?"
teď zpozdile se ptáš.

Sedáš do mokré trávy-
příjemně ochladí
Tvůj temperament mladý,
i něžné pozadí...

Cvrček si housle ladí,
písní Tě zkolébá,
Láska fofrem pryč pádí...
Jen když je na chleba!

O tom cos způsobila
Ty zřejmě nemáš šajn!
Buď šťastna a vesela...
Hlavně, že Ti je fajn!