Hlas

Anotace: Jak už jsem napsal u "Už nikdy více", jako snu o hezkém konci, toto jsem napsal po tom reálném smutném konci.

Tam, kde skví se rudý květ
kde pták bojí se svou píseň pjet
tam, v té krajině záhadné
někde v dáli, ztrácí se srdce mé

všude tma, všude světlo
všude voda, všude sucho
všude horko a všude mráz
ty pocity jsou prostě všude...pohltí vás

dravci okolo dychtivě krouží
ach! jak strašně moc srdce to souží

tu paprsek sluneční
pomocnou ruku mu podává
tu proud vodní
do hloubky ho strhává

je to protiklad
jak voda co chladí a oheň co hřeje
je to temný hrad
jehož brána mě vězní a osamění přeje

bloudím po spletitých chodbách
a pomalu sžíra mě strach
strach, že nenajdu cestu ven
strach, že zůstanu tu polapen

avšak, někdy, slýchávám tu překrásný hlas
bloudící mezi zdmi z kamených mas
ten vzbuzuje ve mě touhu jít a hledat dál
i kdyby mi v tom bránil samotný král

jednou tě najdu, to s jistotou vím
ať třeba celý svět projdu, nepolevím