Zapomínám, která je hodina, který je den.
Nevím co je skutečnost a co pouhý sen.
Zapomínám na tebe a učím se žít,
nastal ten čas zvednout se a jít.
Znovu s duší dítěte,
potloukám se po světě.
Už nikdy! Vím to jsem slibovala,
nebudu litovat, že jsem milovala.
A přece stojí za to dát srdce v sázku,
brečet, bát se, znovu věřit v lásku.
Ty bys fakt měla dostat nějakou cenu za literaturu. Poetik jsi dokonalý.
01.09.2009 17:18:00 | Weixelbraunka