Vesmírná návštěvnice
z daleké galaxie,
já ztracená mezi hvězdami,
vaši řeč neznám,
srdce mé plaše bije,
Země je pro mne svět neznámý ...
Jen kousek hmoty,
částečka vesmíru malá
jsem
a vaše Zem
tak dokonalá zdá se mi.
Planeta moje mrazí
a vaše slunce hřeje,
tráva se zelená,
láska, zakletá do poupěte
v zahradách rajských
kvete.
Řekněte, lidé,
jak teplo lásky
pěstovat?
Pohledem do očí?
Dotekem dlaní?
Nocí snít krásný sen
a milovat se za svítání?
Říkat si nahlas - mám tě rád?
Vyřídím všechny vzácné rady,
ať po celém vesmíru
láska nám kvete,
ať teplem se tetelí,
jak u vás v létě.
Já semena lásky
zasadím do zahrad,
zlomím ten bodavý
věčný chlad.
Naplním v poslání
svoji misi
ať na naší planetě,
jako kdysi
všichni se mohou milovat.
je pravda,že člověk musí být trochu nešťastný,či dojatý,aby mu to básnilo ? To ty jsi stále,podle toho jak píšeš.
11.06.2009 10:29:00 | Marupiara
Vesmírné návtěvnici dáme pár lásky rad
aby se všichni a na každé hvězdě mohli
jen a jen milovat.
Báseň přímo kosmická.
05.06.2009 10:40:00 | Květka Š.
semena lásky zasadím do zahrad... krása,nádhera, moc mě potěšila, díky :-)
05.06.2009 09:08:00 | nejsembásník
Jo, je ta nače Zemička krásná, ale ne všude ja tak dobře, jako u nás Doma. ST
05.06.2009 08:00:00 | Kars
Rozbor básně - jsem menší, nejmenší - básník se stává trpaslíkem. Tolik klasik, autor Škola základ života a Cesta do hlubim študákovy duše.
05.06.2009 07:53:00 | René Vulkán
Uchvátila mne! Láska z pohledu mimozemšťanky, jak jen Ty to umíš... ST :-))
05.06.2009 06:24:00 | poustevník Jirka