A tak si pryč..

Zítra už nepřijdeš, nezaklepeš,
neusměješ se a nepohladíš mě pohledem,
budeš pryč stovky kilometrů
je to jako kop s úderem.

A tak se děsím nového rána
a zároveň jsem klidnější,
srdíčko láskou pomatené,
duši mi něžně konejší.

Že se zas vrátíš i se svými úsměvy,
říká mi, nikdy neztrácej naději,
jestli je to máte tam nahoře psáno,
jistě jednou bude Vaší lásce přáno.

A já mu věřím srdci svému a
pomalu ztrácím tu trému,
co jinak moc mě svazuje,
když jiná mi Tě miluje.

Srdce se na místo pomalu vrací,
vůbec Tě nemá a přece Tě ztrácí,
těším se až se vrátíš zpět,
třeba už bude jinej svět.

A tak si pryč.