Závidím...
Závidím lehkému závanu vzduchu,
vířícího kolem tvé zadumané tváře,
tu možnost doteku, dráždivého vzruchu...
A s děsivou myšlenkou žháře,
zakládám požár ve hloubce dechu,
svým hladem už zachvacuje střechu...
...plane výhní s palčivostí sžírání,
sil není dost k pokornému přiznání...
Ohnivý vír se nedá zvládat dál,
ty pouze stojíš a jako by ses smál...
...za tavící se plochou matného zrcadla,
se tu před tebou, ve žhavé uhlíky rozpadám...
Oheˇje v tobě, přímo tě sžírá,
a přitom všem voda tě hlídá,
nemá tu sílu ten požár tě pozřít,
tvou duši jedinečnou nemůže umořit.
To má tedy pecky Krtičko. Za 100.
01.11.2005 21:20:00 uživatel smazán
hezky se mi to četlo. Děkuji za komentíky. Nářečí, ... to jsem tam tak trochu pochotila a ne a ne se toho nějak zbavit. :o)
01.11.2005 17:05:00 NikitaNikaT.
závidím..
myšlenkám, které se tu narodily
prolétly někde v tvojí mysly
a potom vykouzlily
báječnou
poezii
hundrt!
31.10.2005 18:25:00 Bean
:-) tak tohle je paráda. líbí se mi to každý slůvko má svý místo tohle si poskládala krásně.
31.10.2005 18:09:00 kulishak
tak to je parádní Krtičko..to je má krevní skupina básnění..od mě máš milión!!! :o))
31.10.2005 13:44:00 šuměnka
Oheň a voda ?-voda se snad ohřeje,ale oheň se uhasí...Oheň a dřevo?-bezva,ale někdy je to práce i dřevo zapálit....Oheň a oheň- může vzniknout tak spalující žár,že spálí vše kolem....
Takže děvče,sálej ať v něm rozpálíš ty uhlíky.;o)
Krása je tvá básnička.
31.10.2005 13:32:00 Jackyl