Jadran

V šumu moří
pěně dní
shořím kolem polední
někde na Jadranu
pro to srdce který lámu

Na ráhnu či v lanoví
v těch obrazcích stínohry
oběsím se k ránu

Nedělám to běžně
jen láska je věčno
zde na vrchu stěžně
je dost nebezpečno

Vedle vlajky pirátský
v hluku plachet větru
civím tupě na racky
ve vejšce sedmi metrů

Byl jsem jedním z námořníků
omotaným sliby
dalším uzlem kapesníku
co by, jako, kdyby,
ve vzpomínkách na Afriku
sežerou mně ryby

Převtělím se v žraloka
co krev mu blíští od oka
a oblíbená zátoka
o další tvý dovolený
bude moje meny....