začínáš doteky
tak to vždy bývá
v očích se setmělo
v hlavě se stmívá
tlumené údery...
buben znít začíná
ve vnitřním setmění
slunce se rozpíná
...a roste
více...a dál...a výš
...a do prostoru...
až přes hranice
těla...
tamtamy divoce bijí
a v jejich rytmu
srdce se svíjí
nemám Tě dost...
tak
rozhoupej vlny
ať přijde host
vzácný a plný
jako zralá
slunečnice
jak jsem zrovna Tebe mohla minout?
děkuji, žes mne navštívila
přišla jsi jako čerstvý vzduch!
25.12.2010 16:47:00 | šuměnka
doteky hvězd
ukryla hudba
necháš se vést
kam touha doufala
při návratech
z cest se
zadýchat
jak bylo
tak jest
10.06.2009 22:13:00 | a_tao
Ta slunečnice to skvěle zakončila. Pěkné dílko, k zamyšlení, dobré obraty, nápaditost. ST!
10.06.2009 15:29:00 | NikitaNikaT.